Casanova jako správce knihovny u Valdštejnů v Duchcově
21.8.2020Milovník, špión, dobrodruh. Kombinace těchto tří slov navede mnohé čtenáře neomylně na jednu z nejslavnějších postav osmnáctého století Giacoma Casanovu. S profesí knihovníka na českém panství rodu Valdštejnů v Duchcově si ho však nejspíš spojí málokdo. Poněkud konzervativní povolání působí pro legendárního bonvivána až neuvěřitelně usedle. Jenže právě klid mu nakonec umožnil sepsat jeho nejslavnější dílo Dějiny mého života, díky kterému je dnes světoznámý.
„Knihovna byla přesunuta do zámku v Mnichově Hradišti, když vymřela duchcovská větev Valdštejnů na počátku 20. století. Majetky se pak přesunuly do rukou hlavní mnichovohradišťské větve Valdštejnů,“ popisuje správkyně mnichovohradišťského depozitáře Soňa Švábová. Část svazků, o které se Casanova staral, je tak dnes k vidění na prohlídkovém okruhu zmíněného zámku.
Alchymistické knihy
„Jako správce knihovny nepatřil Casanova zrovna k nejlepším,“ říká s úsměvem Švábová. Jeho práce přesto nezůstala úplně bez výsledku. Během Casanovova angažmá se podařilo dostat do valdštejnských sbírek jeden cenný úlovek i díky přátelství s významnými osobnostmi, mezi něž patřil také princ Charles de Ligne.
„V té době byla textilní manufaktura v Dolním Litvínově, která dělala různé pokusy na hranici alchymie a chemie, které měly přinést nové postupy při zpracování látek. Z toho vznikla sbírka alchymistických rukopisů, která je uložená u nás na zámku,“ popisuje Švábová. V knihovně jsou uložena i další cenná díla včetně časopisů ze třicetileté války. Casanova se do uchovávané sbírky nezapsal jen knihami, které sesbíral, ale i pracemi, jež sám vytvořil.
„V Mnichově Hradišti máme první tisky Giacoma Casanovy, je tu jeden rukopis, který byl na přebalu jedné z jeho knih,“ říká Švábová. Další rukopisné texty a korespondence jsou uloženy ve sbírkách ministerstva vnitra ve Státním oblastním archivu v Praze, kam byla většina dokumentů z valdštejnského archivu převedena v roce 1952. „Casanova měl na Duchcově pozici knihovníka, která byla celkem snadná. Valdštejn mu za ni platil a Casanova mohl na zámku v klidu dožít. Do Duchcova se přistěhoval, když mu bylo šedesát let,“ popisuje duchcovská kastelánka Lucie Šťastná. Doplňuje, že i když Casanova na zámku vytvořil svá nejslavnější díla, místo samotné si příliš neoblíbil.
Trápily ho konflikty s personálem zámku, k jeho časté rozladěnosti nejspíše přispívala také jazyková bariéra. Pro světoběžníka, který procestoval celou Evropu od Francie po carský dvůr, bylo zkrátka panství pod Krušnými horami příliš malé. Jisté je, že právě zde nakonec v sedmdesáti třech letech jeho neobyčejný život skončil.
Celý článek na iDNES zde
Zdroj: iDnes, Zámek Duchcov
