J.A. Komenský o knihách roku 1650
3.10.2014O významu knihy v životě každého člověka promluvil J.A. komenského v první kapitole řeči, která byla posluchačům přednesena před otevřením nové školy v uherském Blatném Potoku v roce 1650.
Řekl jsme, že kdo se chce stát vzdělaným, musí si nad zlato a stříbro vážit knih. A právem. Knihy ho totiž mohou přivést k cíli jeho tužby, nikoliv zlato a stříbro. Co má tedy raději chtít: Hladový jistě chce chléb než zlato, slepý mast na oči než stříbro, smrtelně nemocný léky než pokklady. K ničemu by nebyly včely, kdyby nebylo zahrad a luk, kde by sbírali med, k ničemu by nebyli mravenci, kdyby nebylo polí, na nichž by hledali potravu.
A kničemu by nebyly oči kdyby se nebylo nač dívat, k ničemu by nebyl čich, kdyby nebylo vůní, k ničemu by nebyly uši, kdyby nebylo zvuků atd. K ničemu by nebyl ani rozum, kdyby nebylo pokrmů moudrosti, které poskytují dobré knihy plné dobrých pravidel, příkladů, mravů, zákonů a náboženství.Knihy jako nejvěrnější přátelé rády a námi rozmluvají, o čemkoliv s námi upřímně, jasně a bez přetvářky hovoří, a jako přítomné nám předvádějí i věci našemu zraku velmi vzdálené.
Ó, podivuhodná je moc, vznešenost a přímo jakási božkost knih!
Nic většího nad ně němohlo být dopřáno pro život paměti a úsudku.
Nemilovat je znamená nemilovat moudrost. A to je urážka Boha Stvořitele, který chce, abychom byly jeho obrazem. Verujme se tedy toho! S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školu, bez knih pak nikdo nenabývá učení ani ve škole. Jestliže tedy milujeme školy, milujeme i knihy, duši škol. Neboť nejsou-li školy oživovány knihami, jsou mrtvy.J.A.Komenský, l.p. 1650