RECENZE: Nová kniha Eleny Ferrante je román pro teenagery

Příběh dospívající Giovanny zasadila autorka opět do Neapole, tentokrát ale do devadesátých let minulého století, tedy přibližně do období, kdy Neapolská sága končí. Giovanna vyrůstá v intelektuální rodině střední třídy. Její kořeny však sahají do chudinou obývaných ulic průmyslové zóny, odkud pochází její otec. Ten se z rodné čtvrti vymanil jen díky vzdělání a pro jistotu zpřetrhal veškerá rodinná pouta, aby na to, odkud je, mohl zapomenout. Tady by mohli fanoušci oblíbené tetralogie zajásat. Vždyť podobný osud jako Giovannin otec měla i hrdinka a vypravěčka ságy Elena. Giovanna by klidně mohla být její dcerou a příběh by tak mohl, sice volně a v jiném uspořádání, pokračovat. A díky němu by se mohl čtenář opět ponořit do brilantně vykreslené atmosféry čtvrti a oddávat se jejím temným i zářivým polohám.

Takové ambice ale tentokrát autorka zjevně neměla. Navzdory tomu, že je kniha obdařena přízviskem „Nový román od autorky Geniální přítelkyně“ (název prvního dílu Neapolské ságy), se Ferrante životu ve čtvrti a střetům lidí, kteří v ní zůstávají, kteří se vracejí a kteří ji navždy opouštějí, věnuje spíše okrajově. Příběh Giovanny od jejích třinácti do šestnácti let se sice odehrává v těch místech, ale mohl by se odehrávat i kdekoli jinde. Vyrovnávání se s pubertální tělesnou proměnou, spory s rodiči, problémy ve škole, hašteření s kamarádkami, první milostná vzplanutí a sexuální zážitky ho v ničem neodlišují od příběhů jejích vrstevnic na jiných místech planety. Jednoduše není ničím výjimečný.