Recenze: Novák je diletant, o Kunderovi a literatuře tak vůbec má chabou představu
3.7.2020Že u nás vydáním tlustého životopisu Jana Nováka nazvaného Kundera: Český život a doba vypukla bitva, ba snad kulturní válka o Milana Kunderu? Pokud ji bude jednadevadesátiletý spisovatel sledovat z francouzského exilu, kde žije od roku 1975, může se leda smát.
Údajný boj totiž vlastně kopíruje jednu z dějových linií Kunderova prvního románu Žert. V něm tři muži "válčí" o Helenu - obstarožní, omezenou a sebestřednou bytost, o niž nápadníkům ve skutečnosti nejde. Smyslem boje není získat ženu, ale vyřešit si vlastní problémy a nabídnout veřejnosti působivý obraz sebe samého.
Novákův životopis Milana Kundery je v tomto ohledu analogický - tváří se jako Helena Trojská, nejkrásnější žena světa, ve skutečnosti je ale upoceným výplodkem, z něhož velkou událost dělá jen komerční humbuk inscenovaný kolem vydání. Prodávat těchto 896 stran za 798 korun ze všeho nejvíc připomíná postupy Horsta Fuchse v éře teleshoppingu 90. let minulého století.
Sedmašedesátiletý Jan Novák strávil valnou část života ve Spojených státech, a proto je jeho vize knižního životopisu inspirována spíše západními standardy. Problémem není, že Novákův Kundera nerespektuje českou tradici, kde se životopisy psaly pietně a výklad se empaticky vciťoval do zobrazované osoby. V anglofonním prostředí jsou běžné i životopisy peprné, silně kritické a skandalizující: i tam je ale zvykem, že je píší autoři se solidním akademickým vzděláním. Jan Novák je v oblasti historie obecné i literární sebestředným diletantem a to problémem je.
Jeho způsob práce s materiálem připomíná časy, kdy Zdeněk Nejedlý psal své monografie o Smetanovi: 400 stran o dětství, stejná porce o studiích, takže kolem tisící stránky nám Smetana konečně přichází do Prahy. Novák zřejmě netuší, že takové výklady byly směšné už před 100 lety, kdy je Roman Jakobson shrnul do přirovnání k policii, která na místě činu pro jistotu zajistí a uvězní každého, kdo se v dané oblasti vyskytl.
Novákův sběratelský fetišismus vede k tomu, že cokoliv, co nějak souvisí s životem Milana Kundery, musí být zapojeno do výkladu. Knihou tak defiluje třídní kráska z Kunderova gymnázia a další spolužáci, protože Novák věří, že rysy pubertálního Kundery, vytažené z paměti po 75 letech, pomohou nasvítit jeho pozdější jednání a umožní porozumět jeho údajně zvrhlé nátuře.
Čtenáři převypráví Novák obsah brožury Jak poslouchati hudbu, kterou za války vydal Kunderův otec, protože na syna jistě měl velký vliv a kniha určitě zrcadlí jeho způsob uvažování. Se zájmem životopisec přečte protokol II. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1956 a zjistí, že Kundera tam nakonec ani nevystoupil. Když už to ale luštil, stejně nám to na pár stránkách převypráví.
Odborní poradci Novákovi v tomto ohledu poskytli dokonalý servis a shrnuli mu na stůl veškerý materiál, na který jen bylo možné pomyslet. Čím to, že místo aby vytvořil opus srovnatelný s románem Zatím dobrý o bratrech Mašínech, se Jan Novák v nashromážděných podkladech utopil?
Padouch za každou cenu
Základem je zřejmě pomýlenost zakázky: Jan Novák býval solidním, někdy i pozoruhodným romanopiscem a uměl napsat životopisy těch, do jejichž světů dostal pozvání. S kunderovským projektem ale přišlo zadání napsat knihu s poznámkami pod čarou a odkazy podkládajícími veškerá tvrzení. A tak Novák do textu zanesl tisíce jednotlivostí, které ale samy o sobě nevytvářejí nosný a zřetelný příběh. Proto tam musel sjednocující konstrukt narvat silou - rozhodl se nám nabídnout Kunderův život jako příběh padoucha, kariéristy a obchodníka s literaturou.
Novák se tak ocitl v úplně jiné situaci, než když psal o režisérovi Miloši Formanovi, bratrech Mašínech či běžci Emilu Zátopkovi. U postav pojatých jako dobří chlapíci mu stačilo zdůraznit pozoruhodné rysy a netahat do příběhu ty problematické. Jeho obraz Zátopka v komiksu Zátopek: … když nemůžeš, tak přidej! je v tomto ohledu ilustrativní - po hollywoodsku uspořádat klady a nekomplikovat to stinnými stránkami.
Aby vyrobil padoucha z Kundery, zveličuje Novák jeho stinné stránky. Namátkový příklad: životopisec má na stole fakt, že v roce 1952 podal Milan Kundera přihlášku do Kruhu překladatelů při Svazu československých spisovatelů. I tu je ale potřeba do příběhu vkomponovat jako událost, a proto je nutné vyjádřit ji akčními slovesy. Jaká jsou ta Novákova? Kundera "vibroval ctižádostivostí" či "dral se do svazu".
Novák se tváří, jako by psal seriózní vědeckou monografii, ale aby držela pohromadě coby zřetelný příběh padoucha, pomáhá si romanopisnými metaforami. A ty umocňují a často i zcela samostatně budují vytoužený obraz zlosyna.
Kromě románových postupů, jimiž hodnotově neutrální jevy hrotí bulvárním slovníkem směrem k padoušství, má Novák další oblíbené postupy. Jevy, které nelze odprezentovat jako zlotřilé, se učiní alespoň paranormálními, a tudíž záhadnými a podezřelými. Inscenační úspěch prvního Kunderova dramatu Novák podá takto: "Majitelé klíčů ovládli český divadelní svět rychlostí téměř nepochopitelnou." Přičíst úspěch zlému Kunderovi nejde, tak tam alespoň dáme náznak, že na tom něco smrdí.
Jsou to docela zajímavé manipulace, většina knihy však nabízí obrazy Kunderova padoušství v nudnějším a tupějším provedení - Novák vylíčí událost a pak vynese soud, který zdůvodní tím, že má takový názor, je o něčem přesvědčený nebo to tak cítí.
Milan Kundera publikuje článek, ale Novák tuší podvod - protože je o vážné hudbě, jistě text psal i jeho otec. Důkaz? "Podle mého názoru se však jedná o práci kolektivní, sepsanou synem a otcem Kunderovými dohromady." Argumentace se tu stává záležitostí víry.
Chabá představa o literatuře
Názory může mít ledaskdo na leccos, otázka zní, proč je hlásat do světa, když je neumíme podložit. A toto narcistní zbožštění je dalším nepříjemným rysem, který z knihy dělá podřadné zboží.
Jan Novák je amatér a diletant, který si teprve během čtyřleté práce na monografii doplňuje vzdělání v oblasti českých dějin i literatury. Knihu tak zahlcuje líčením věcí, které shledal jako pozoruhodné, i když většině čtenářů budou notoricky známé. Takže nám musí odcitovat z Nezvalovy básně o Martě Gottwaldové či z Traktorových častušek Pavla Kohouta, nebo nás informovat, že Klement Gottwald zemřel krátce po Stalinovi.
Celý text zde
Zdroj: Aktuálně.cz
