Antonín Sova, básník a ředitel

V úvodním medilónu je vedle činnosti Antonína Sovy na poli českého veřejného knihovnictví, která vyvrcholila roku 1898, kdy byl na dlouhá léta jmenován prvním ředitelem pražské Městské knihovny, zhodnoceno i jeho básnické dílo. V tvorbě Antonína Sovy se projevují symbolistické tendence, realistické tóny i snaha o zařazení impresionistických prvků. Mezi jeho vrcholná díla pak nepochybně patří přepracované vydání sbírky "Ještě jednou se vrátíme..." z roku1912, která je tu uvedena v plném znění. Sova zde dospěl k dokonalému souzvuku především v oblasti přírodní a intimní lyriky, jež se tu odráží ve snových vizích a příbězích, na druhé straně však také čerpá i z opravdové skutečnosti. Ta je ovšem zobrazena i vzhledem k Sovovu osobnímu citovému životu s proměnlivými náladami, v nichž se náhle střídá prudká skepse a nedůvěra s vírou a nadějí. Závěr publikace je pak věnován Sovovu autobiografickému básnickému vyznání "Ale já zůstal, čím byl jsem...", nalezenému v jeho pozůstalosti, v němž básník konfrontuje své profesní i lidské touhy a přání s tím, čeho se mu skutečně podařilo dosáhnout.