Drtina František

Životopis Drtina František

František Drtina byl český filozof, univerzitní profesor, politik a jeden ze zakladatelů skautingu v Česku. Jeho synem byl politik Prokop Drtina.

Pocházel z rodiny drobného rolníka. Roku 1872 odešel na studia do Prahy, nejprve na pražské Akademické gymnázium. Už zde nabyl rozsáhlé znalosti, zejména v jazykové oblasti (kromě klasických jazyků uměl i pět moderních evropských řečí). Po maturitě se zapsal na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandandovy univerzity, kde v letech 1880–1886 vystudoval klasickou filologii a filozofii.^[1] Z učitelů měl na něho vliv zejména Gustav Adolf Lindner na pedagogice a Tomáš Masaryk na filozofii. Za studijního pobytu v Berlíně (1885–86) navštěvoval především seminář historika antické filozofie Eduarda Zellera; Friedrich Paulsen na něj zapůsobil svým panteismem a úsilím o filozofické založení pedagogiky.

Na další (dvouletou) studijní cestu po západoevropských univerzitách se vydal po doktorátu z filozofie v roce 1889; z Francouzů ho vlivnil zejména Émile Boutroux. Postupně se zcela zaměřil místo původně vystudované filologie na filozofii. Po vysokoškolských studiích působil v Praze jako profesor na Akademickém gymnáziu a na gymnáziu smíchovském. V roce 1891 se na filozofické fakultě pražské univerzity habilitoval v oboru filozofie (prací Třídění jevů duševných v řecké filosofii) a v roce 1897 i pro pedagogiku. V roce 1899 byl jmenován mimořádným a 1903 řádným profesorem filozofie a pedagogiky. V roce 1899 převzal po G. A. Lindnerovi vedení pedagogického semináře. Ve školním roce 1905/1906 byl děkanem fakulty. Redigoval časopisy Česká mysl a Pedagogické rozhledy. V praktickém profesním životě byl zastáncem přístupu žen ke vzdělání.

V roce 1912 založil první český oddíl vodních skautů při vysokoškolském sportovním klubu. Ještě toho roku členové klubu provedli první dálkovou plavbu, když spluli na vorech Vltavu z Českých Budějovic do Prahy.

Za Rakouska-Uherska byl i politicky aktivní. Po roce 1900 patřil mezi zakladatele České strany lidové (realistické), jejímž vůdčím představitelem byl Tomáš Masaryk. Drtina byl roku 1902 spoluautorem rozsáhlého a propracovaného programu nové strany. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal za realistickou stranu poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 024. Usedl jako hospitant do poslanecké frakce Český klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911.

Za první světové války byl spolupracovníkem domácího odboje (organizace Maffie) a v době převratu i Národního výboru. V letech 1918–1920 zastával (vyzván Karlem Kramářem a Antonínem Švehlou) úřad tajemníka ministerstva školství a národní osvěty (potom odborového přednosty); pomáhal tak utvářet československé školství. Za přednáškového kurzu v Holandsku (1920) položil jménem československé vlády základní kámen k pomníku J. A. Komenského v Naardenu. V roce 1920 se vrátil na Univerzitu Karlovu, jeho další činnost tu však ovlivnil špatný zdravotní stav.