Karafiát Jan
Žánr | Duchovní nauky, pro děti a mládež, pohádky, poezie |
---|---|
Rok narození | 1846 |
Měsíc narození | Leden |
Den narození | 4 |
Místo narození | Jimranov |
Rok úmrtí | |
Měsíc úmrtí | Leden |
Den úmrtí | 31 |
Místo úmrtí | Praha |
Životopis Karafiát Jan
Jan Karafiát byl český reformovaný, po roce 1918 českobratrský evangelický farář. Patřil k neformálnímu hnutí, jehož ideálem byla krásná církev Kristova. Znám konáním přísné kázně, důrazem na poslušnost zákona Božího. Podstatou jeho kazatelského i literárního působení přitom bylo vědomí vlastní hříšnosti a nezpůsobilosti k dobrému dílu, překonané omilostněním Kristovým.
Rodina Jana Karafiáta sice patřila k zámožnějším v Jimramově, jeho dětství bylo přesto velmi skromné. Otec František Karafiát se oženil s vdovou se čtyřmi dětmi. Společně pak měli dalších šest (takže jich bylo přesně tolik, co malých broučků). Z nich byl Jan nejstarším.
Základní vzdělání získal v evangelické škole při místním sboru. Od jedenácti let studoval na německém piaristickém gymnáziu v Litomyšli. Vzdor národní i náboženské odlišnosti byl premiantem. V šestnácti letech studoval na německém evangelickém gymnáziu ve vestfálském Güterslohu (za podpory Theodora Fliednera, zakladatele institutu pro diakonky v Kaiserswerthu, kde studovala Karafiátova sestra), kde se ocitl ve vypjatě evangelickém prostředí. Vestfálští přátelé mu po ukončení gymnázia v roce 1866 umožnili teologická studia v Berlíně, Bonnu a ve Vídni. Studium ukončil zkouškou v roce 1869. Po skončení studií pracoval na doporučení svého vídeňského profesora Edwarda Böhla rok v Kolíně nad Rýnem v rodině továrníka Langena jako vychovatel, neboť nebyla v evangelických sborech volná farářská místa. Po roční vikářské praxi v Reformované církve v Roudnici v letech 1870 – 1871 odešel znovu na studia do Edinburghu na jednu z kolejí Svobodné skotské církve. Tato studia financovala Skotská svobodná reformovaná církev.
V letech 1870 – 1871 působil jako vikář Reformované církve v Roudnici, odkud odešel na studia do Edinburghu. V letech 1875 – 1895 působil jako farář v Hrubé Lhotě. Po dvaceti letech na Hrubé Lhotě odešel do Prahy, kde se věnoval práci na revizi Bible kralické a vypomáhal v pražských sborech. Celý život ho trápila náboženská netolerantnost Čechů a nenávist mezi katolíky a evangelíky. V pamětech uvádí příklad z Německa: Evangelíků bylo ve městě málo a tak se dohodli s katolíky, že si v jejich kostele udělají mši časně ráno a potom bude mše katolická. Dále píše: Věc, v Čechách naprosto nemyslitelná.