Kollár Ján

Životopis Kollár Ján

Ján Kollár, někdy také Jan Kollár byl básník, jazykovědec, historik a evangelický kněz slovenského původu, píšící česky, významná osobnost českého a slovenského národního obrození, propagátor ideje slovanské vzájemnosti panslavismu. Psal i pod pseudonymem Čechobratr Protištúrsky.

Kollárův otec byl rychtářem. V letech 1807–1809 studoval v Kremnici, po návratu domů, jej otec dal do učení na řezníka, to však J. Kollára nebavilo, a tak odešel z domova.

V letech 1810–1812 studoval v Banské Bystrici. Roku 1812 odešel studovat teologii do Prešpurku, kde studoval až do roku 1815.

Poté dělal do r. 1817 vychovatele a od roku 1817 studoval protestantskou teologii v Jeně (Německo). Zde se seznámil s Frederikou Wilheminou Schmidtovou, dcerou německého pastora, do které se zamiloval. V skrytu duše zřejmě doufal, že se Wilhemina stane jeho manželkou, ale její rodiče tomuto vztahu nepřáli. Kollár odešel po studiích do Pešti, ale ve své lásce vytrval a Wilhemina, kterou přezdíval Mína, se stala jeho celoživotní inspirací a múzou. Přestože byla původem Němka, stala se pro Kollára předobrazem slovanské ženy a ve svých dílech ji povyšoval na slovanský ideál krásy. Jejich vztah došel naplnění až po sedmnácti letech odloučení, kdy se z nich konečně stali manželé.

Od roku 1819 působil jako vikář v Pešti, po povolení slovenského kazatele v Pešti se stal slovenským kazatelem.

Nesouhlasil se snahou osamostatnit slovenštinu, čímž se dostal do konfliktu s mladší generací slovenských spisovatelů v čele s Ľudovítem Štúrem. Tento spor vyvrcholil roku 1848, kdy byl svými odpůrci zajat. Osvobozen byl císařským vojskem a za své služby byl roku 1849 povolán do Vídně, kde se stal profesorem slovanské archeologie na Vídeňské univerzitě.

Jeho rodný dům shořel do základů 16. srpna 1863. Požárem zůstala netknutá jen sýpka, která byla z celého domu jako jediná postavena z kamene. V roce 1974 v ní bylo vytvořeno muzeum.

Ján Kollár byl původně pohřben na vídeňském hřbitově sv. Marka, po zrušení tohoto hřbitova byl jeho hrob přenesen na nový vídeňský ústřední hřbitov a nakonec byl dne 16. května 1904 přenesen na Olšanské hřbitovy v Praze. Jeho hrob se zde nachází na I.obecním hřbitově na hlavní cestě.