Vladislav Jan
| Žánr | Beletrie, romány, povídky, příběhy pro mládež |
|---|---|
| Rok narození | 1923 |
| Měsíc narození | Leden |
| Den narození | 15 |
| Místo narození | Hlohovec |
| Rok úmrtí | |
| Měsíc úmrtí | Březen |
| Den úmrtí | 3 |
| Místo úmrtí | Praha |
Životopis Vladislav Jan
PhDr. Jan Vladislav, vlastním jménem Ladislav Bambásek, byl český básník a překladatel.
Narodil se v rodině českého legionáře, který se po vzniku republiky stal poštovním úředníkem. Obecnou školu a první čtyři třídy gymnázia Vladislav navštěvoval v Hlohovci, Staré Turé a v Novém Městě nad Váhom. Po vzniku Slovenského státu v březnu 1939 se rodina přestěhovala do Poličky. Na tamním gymnáziu Vladislav roku 1942 maturoval. Jako maturant pomáhal v místní knihovně a nacházel zálibu v cizojazyčných svazcích. První knihou v originále, kterou přečetl celou, bylo Goethovo Utrpení mladého Werthera. Pak pokračoval s překlady Petrarkových sonetů, to vše ve věku 17 let.
Po válce studoval komparatistiku na Karlově univerzitě v Praze, byl žákem Václava Černého; dva semestry také v Grenoblu srovnávací dějiny literatury.
V roce 1968 se podílel na vzniku Kruhu nezávislých spisovatelů a roku 1969 mohl konečně ukončit studia na FF UK doktorátem z filosofie. Za normalizace byl znovu zbaven možnosti publikovat. Založil samizdatovou edici Kvart, kde vyšlo přes 120 titulů, mezi nimi i několika svazků jeho vlastních básní, esejí a kritik.
V roce 1981 byl šikanou režimu donucen k exilu do Francie, kde žil v Sèvres u Paříže a vedl na Vysoké škole sociálních věd seminář o neoficiální kultuře v zemích za železnou oponou. Po Listopadu začal z Paříže uveřejňovat pravidelně články v Literárních novinách. Roku 2003 ovdověl a vrátil se do Prahy a publikoval své starší původní práce i překlady.
Jan Vladislav překládal ze sedmi jazyků: angličtiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, rumunštiny, ruštiny a ukrajinštiny a s výpomocí odborníků také z čínštiny a japonštiny.
Vydal dvě knížky vlastní poezie a výbor ze Shakespearových Sonetů, ale po únoru 1948 byl z politických důvodů z univerzity vyloučen a většina nákladu jeho třetí básnické knihy Hořící člověk skončila v stoupě. Poté mohl v literatuře působit už jen pouze jako překladatel, případně autor knih pro mládež. Překládal a předmluvami nebo doslovy doprovázel zejména klasickou, moderní a lidovou poezii. Jeho původní poezie zůstávala v rukopisech.
