Moliere

Životopis

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období přelomu baroka a klasicismu.

Syn měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem. Původně byl členem kočovné společnosti, později si založil svoji vlastní divadelní společnost. Brzy se svými hrami proslavil, především mezi chudinou. Zabýval se tzv. nízkým dramatem, především komedií a fraškou. Protože ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval společnost (předváděl mravy své doby), dostával se do častých sporů s královským dvorem. Jeho hry se dodnes objevují na jevištích.

Molière patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu. Začínal jako herec v kočovné společnosti, později se stal ředitelem vlastního kočovného souboru, se kterým cestoval po třináct let po francouzském venkově. Poté, co se proslavil, účinkoval také na královském dvoře, kde často spolupracoval s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym. Molière se věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům (satira, bajka, komedie, fraška). Jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná zejména v kritice mravů a společenských poměrů své doby. V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě v 17. století zatracovanou církev. Tvořil v typově barvité škále veseloher, od lidové frašky po propracovanou charakterovou zápletku. Problematika Molièrova díla je velmi rozsáhlá (lakota, pokrytectví, zištnost, cynismus, postavení žen ve společnosti atd.). V jeho díle je také zřetelná inspirace komedií dell\'arte.

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil 15. ledna 1622 v Paříži. Jeho otec byl dvorní čalouník. Moliére studoval na clermontské jezuitské koleji, právnický diplom získal v Orléansu. V roce 1643 vytvořil za patronace dramatika Pierra Corneille spolu s Madeleine Béjátrovu a dalšími herci divadelní soubor zvaný Skvělé divadlo (Illustre théâtre). Tehdy, aby nekompromitoval svou rodinu, začal používat jméno Molière. Pokoušel se dobýt Paříž, ale to se nedařilo, divadlo zaniklo a on skončil ve vězení pro dlužníky. Později s divadelními společnostmi kočoval převážně po jihu Francie.

Roku 1658, poté co v Rouenu trupa pod jeho vedením složila hold P. Corneillovi uváděním jeho díla, získal podporu králova bratra a získal tak možnost hrát v Malém Bourbonském paláci, kde se střídal s italskými herci, od roku 1660 pak v Palais Royal. Brzy získal přízeň krále Ludvíka XIV. a stal se spolu s Lullym organizátorem královských slavností, byl mu přiznán královský důchod a od roku 1665 jeho trupa nesla označení „divadelní společnosti královy“.

Jeho úspěch na divadle, jeho novátorství, společenská angažovanost a konečně i úspěch u diváků ho nutily bojovat celé roky proti intrikám, osočování a pronásledování jeho odpůrců, mimo jiné i mezi jeho konkurenty z oblasti divadla^[zdroj?]. Zemřel 17. února 1673 na jevišti při čtvrté repríze své poslední hry Zdravý nemocný, kde hrál titulní roli.

Před tímto představením Molière řekl: „Dnes se mi bude špatně hrát“. Chvěl se po celém těle, hlava mu hořela, ale ruce měl studené. Ale rozhodně odmítl návrh kolegů, aby se představení zrušilo. Nechtěl zklamat početné publikum. Ve vysoké horečce sváděl zoufalý boj s přívaly kašle a krvavými hleny, které překrýval smíchem, aby vše vypadalo tak jako ve scénáři. Když hra skončila, diváci (mezi nimi byl i král Ludvík XIV.) začali nadšeně tleskat. Nikdo však neměl tušení, že Molière svedl poslední boj o svůj život. Jakmile zmizel z jeviště, spadl na zem. Začal silně kašlat a na rtech se mu objevily krvavé sraženiny. Jeho kolegové nevěděli, jak Molièrovi pomoci, a odvezli ho domů. Pak ale dostal další záchvat a v deset hodin večer zemřel.