Bezpečné neštěstí nebo nebezpečné štěstí?

Povzdechy i pousmání, to je láska

O lásce se dá psát znovu a znovu téměř donekonečna a přitom se neopakovat a zůstat originální. Dokonce i tentýž příběh se stejnými postavami lze zpracovat desítkami, možná i stovkami různých způsobů a přitom neošidit čtenáře o původnost zpracování a autora o novost tvůrčího počinu. Ale to není případ této knihy. Zde se jedná o šedesát zcela nových příběhů, které do první knihy nebyly zařazeny, aby nenabobtnala do nepřijatelných rozměrů a do nepřehlednosti. I tak byla rozsáhlá ažaž.

Už když jsem první knihu dopisoval tak jsem věděl, že musím pokračovat dalším dílem a proto tento bezprostředně následuje po tom prvním. A to jsem se přitom záměrně vyhýbal extrémním příběhům, které zabíhaly do komedie nebo do tragédie. To ani to podle mého k lásce nepatří, i když k obému dochází.

Jenže podle mne je láska příliš krásný cit na to, aby se jí člověk vysmíval. Úsměv nebo i smích k lásce neodmyslitelně patří, ale výsměch? Ten patří lidské hlouposti a ta lásku neguje. Zrovna tak tragédie. Jistě, jsou lásky, které končí tragicky, jenže to pak už není láska, ale nezvládnutý lidský osud. Láska život dává ale nebere, láska povznáší ale nedeptá, láska zkrášluje ale nehyzdí, láska je nadějná ale ne beznadějná, láska život naplňuje ale nevyprazdňuje – a tak dál. Tak si nechte život zkrášlit alespoň prostřednictvím šedesáti cizích příběhů, které se klidně mohly přihodit i vám.

Mimochodem, máte předchozí díl NEBEZPEČNÉ ŠTĚSTÍ ?