Biblische Intertextualität in deutschen Romanen seit 1990

Tato kniha se zabývá biblickou intertextualitou v německých románech. Hlavní postavy knih z korpusu této monografie intertextuálně odkazují na biblické postavy, ale nacházejí se v nových kontextech svých vlastních fikčních světů. Cílem této publikace je odpovědět na otázku, jakou funkci a jaký význam má v současných německých románech po roce 1990 biblická intertextualita? Autorka monografie vychází z předpokladu, že samotná biblická intertextualita v současných německých románech automaticky nevede čtenáře k zamyšlení nad náboženskými otázkami, ale slouží spolu s dalšími rovinami románů vlastním literárním cílům. Zároveň autorku knihy zajímá, zda a jak je biblická předloha v románech zcizena. Tyto otázky jsou zodpovězeny i ve vztahu ke starším německým románům od poloviny 20. století, které rovněž využívají biblické intertextuality pro charakteristiku svých hlavních postav. Monografie popisuje nejen nejstarší způsob zpracování biblické předlohy, tzv. historizující parafrázi, ale i novější přístupy jako fiktivní transfiguraci a nakonec i nejnovější využití biblické intertextuality v románech s transfigurativními prvky. U nejnovějších románů po roce 1990 monografie rozlišuje mezi dvěma strategiemi: splnění a naopak zklamání čtenářského očekávání příběhu, který je podobný některému z biblických vyprávění.