Čtečka nebo tištěná kniha?

Nejčastějším tématem diskuse mezi zastánci "voňavých" tištěných knih a uživateli eknih bývá spor o kvalitu čtenářského požitku. Displeje čteček eknih jsou v současnosti konstruovány pomocí technologie e-ink, tedy tzv.  elektronického papíru a inkoustu. Při čtení je zobrazený text na displeji velice věrný tištěnému textu na papíru.

Displeje bývají při výběru nejsledovanější částí. Technologie se stále vyvíjejí a čtečky pomáhají rozvíjet trh s elektronickými knihamy. Displeje nejnovějších typů čteček téměř dokonale imitují tištěný papír a získavají stálé nové příznivce. Kouzlu čtečky tak často po vyzkoušení podlehnou i ti nejvěrnější milovníci tištěných knih.

Podle výše uvedené skupiny si určete jaký jste typ čtenáře a podle toho také vybírejte správný typ čtečky. Při výběru se zaměřte především na to, abyste si vybrali čtečku knih, která vám bude takzvaně "sedět" v ruce. Výrobci elektroniky přicházejí každým rokem s novými typy stejně jako výrobci mobilních telefonů.

Pozor na záměnu čtečky elektronických knih s klasickým tabletem. Barevný LCD displej tabletů není předurčen na časté čtení eknih. Lesklý a podsvýcený displej nebude svědčit vašemu zraku. Tablet obecně není přizpůsoben k dlouhému čtení. Uživatelé tabletů si je pořizují spíše kvůli surfování po internetu a čtení emailů. Navíc tablety mají v porovnání se čtečkou mnohem menší výdrž baterie.

Co je technologie e-ink?

Úkolem elektronického papíru je co možná nejvíce se přiblížit k vlastnostem klasického papíru. Hlavní podmínkou je, že bude možné měnit jeho obsah. Drtivá většina dnešních čteček dnes využívá technologie, jejichž fungování tkví v použití dvoubarevných mikrokapslí ukrytých v kulovitých buňkách. Jednotlivé kapsle jsou obarvené na černou nebo bílou barvu a v buňkách se pohybují pomocí změny elektrického náboje. Ten se mění na dvou elektrodách umístěných ve spodní a horní vrstvě. Podle toho, zda je černý náboj přitažen nebo odpuzen od svrchní vrstvy se bod na displeji jeví bílý, nebo černý. V případě použití částečného napětí dostane bod šedou barvu.

(zdroj: Wikipedia)

Technogie e-ink není podsvícená, a tak je třeba stejně jako u běžné knihy použít lampičku či jiné osvětlení. To je ostatně jen dobře. Lidskému zraku dlouhý kontakt se zářícím monitorem nedělá dvakrát nejlépe.

Další výhodou je minimální spotřeba elektrické energie. Ta je potřeba pouze při změně náboje v elektrodách. Poté je náboj zachován a jednotlivé mikrokapsle vytrvávají na svém místě. Proto je výdrž čteček většinou uváděna v počtu otočených stránek. Tyto hodnoty hravě překračují několik tisíc otočení. Pokud tedy nejste opravdu výkonný čtenář, na jedno nabití vám bude čtečka fungovat několik týdnů a klidně i měsíc.

I u čteček se řada výrobců přiklání k použití dotykového displeje. Většina z nich je bohužel na hraně použitelnosti. Někteří výrobci však produkují čtečky s displejem, u něhož se dotykové ovládání dá označit za použitelné. I v našem testu jsme takovéto překvapení zažili. Konkrétně to bylo u zařízení Sony, které pro snímání dotyků používá infračervené paprsky umístěné na okrajích displeje. Se stejným principem se můžete setkat i u většiny dotykových All-in-one počítačů a monitorů. Na rozdíl od něj čtečka Pocketbook využívá magnetické pero, kterým působíte na citlivou vrstvu pod displejem – ta se pak postará o vyhodnocení místa dotyku. Tato metoda  vyžaduje použití dotykového pera a je méně přesná kvůli působení magnetu i v okolí hrotu stylusu.

Nejen čtení knih

U čteček se stále častěji setkáváme s funkcemi, které se čtením knih vůbec nesouvisí. Mohou jimi být webové prohlížeče, kalendáře, přehrávače hudby nebo čtečky RSS kanálů. Tyto funkce jsou sice příjemné, v kombinaci s e-ink displejem však jejich použitelnost prudce klesá.

Naopak chytré čtečky také dokáží poskytnout možnosti, kterých byste u papírové knihy nikdy nedosáhli. Příkladem za všechny může být slovník – ať už překladový nebo výkladový. Pokud si nejste jisti cizím či odborným výrazem, stačí dané slovo označit kurzorem a ihned znáte jeho význam.

Čtěte také: