Cukrový klaun

Polovina devadesátých let, Pošumaví, pohraničí, bývalý vojenský újezd, zpustlé nebo zlikvidované vsi i jejich bývalí obyvatelé, jeden zpustlý zámeček a lidé, kteří zde v současnosti žijí - to je rámec příběhu o hledání - odpovědí, lidí, či cest životem. Autora k románu inspirovala reportáž o mladíkovi, který se postavil místnímu překupníkovi drog. V románu si otázky klade a odpovědi hledá dvacetiletý Aleš, fotograf na volné noze. Proč zubařka z města koupila místní zámeček? Jaký byl osud její dcery, Alešovy kamarádky, a proč zemřela? Proč se na zámku nechal za války zaměstnat nejbohatší kolický sedlák? K čemu sloužily tajemné bedny, které se sem tehdy vozily z Rakouska? Co se to tu koncem války stalo? A především - co se to tu děje teď? Autor splétá komplikovanou strukturu dějů v současnosti i minulosti - během války, po válce či v šedesátých letech - i postav. V příběhu hraje velkou roli prostředí systematicky vybydleného pohraničí, hraničního pásma, konce světa a lidí, lidí, kteří v tomto světě vyrostli a přijali je. Je těžké se v takovém místě sám postavit proti zlu a udělat něco dobrého - bez ohledu na výsledek.