Děti deště

Celou sbírku Marty Jirousové Veselé provází duchovní rozměr, jenž je hlavním znakem její poezie. Proto tu nalezneme třeba básně o pevnosti víry a odhodlání, o lidské citlivosti, vnímání či o naději. Dále následují i lyrické, zpěvné kadence o lásce a odříkání, o osamělosti či naopak naplněném vztahu, ve kterém ještě "nejsou naše srdce mdlá" a proto se "ještě pořád... milujeme". Jirousová popisuje i existenční jistoty, jejichž pevným pilířem jsou harmonické partnerské a rodinné vztahy. Přes přitakání životu, procházející celým cyklem, lze však někdy vycítit i ostny smutku a bolesti. Třeba tehdy, když autorka volá do nebe zesnulému otci a dostává vyrozumění o tom, že "volaný účastník není dostupný." Nebo při adventním rozjímání, v němž splývá s "pokorou země", či při modlitbě, kdy prosí o odpuštění za to, "co ve své pýše / zavinily / kroky naše / a jazyky / srpy / kladiva / svastiky".