Loutky

Svébytný soubor reflexí představuje Ivana Wernische jako básníka, který hledá inspiraci v různých literárních žánrech: v pohádkách, v biblických motivech, i ve starých loutkových hrách, jejichž jazyk je sice hustě protkán archaickými výrazy, nicméně právě ony se stávají jedním z nástrojů autorovy osobité poetiky. Promítají se do básnické řeči a stávají se tak nositelem změn ve vyjadřování, v uvolňování nebo naopak zesílení vnitřního napětí verše. Tento tvůrčí přístup Wernischovi umožňuje, aby podal obraz světa v jakési pokřivené komické podobě, k čemuž mu zde výrazně napomáhá i přítomnost loutek, figurek, jež se stávají znamením otupělosti a netečnosti, jakéhosi bezčasí, které se nazdržitelně blíží a ohrožuje společnost. I lidé totiž mohou začít jednat jako loutky, stát se bezmocným předmětem v rukou obratného manipulátora, jenž řídí a ovliňuje jejich pohyb a osudy.