Magorův soumrak

Ivan Martin Jirous je v tomto souboru stále jakoby zahlcený smutkem, stále se tu objevují motivy z rozpadu jeho manželství, meditace o samotě, které procházejí sítem beznaděje, vzpomínek a nostalgických povzdechů: "Měděnkou pokrývá se láska / potichu umírá náš vztah / zachází / jak slunce za úbočí hor..." Básník tu opět oslovuje své přátele (Mikoláš Chadima, M. C. Putna, Pavel Bergman), zdá se ovšem, že ústřední myšlenkou je bezbřehý smutek, který vládne autorovým veršům i přesto, že do jeho blízkosti proniklo i "tolik šťastných dnů", které dávno neviděl.