Nezoufejte

Josef Škvorecký při příležitosti prvního vydání těchto veršů charakterizoval svou sbírku jako "lyricko-epickou báseň o čtyřech zpěvech ve whitmanovském volném verši". Námětem této poezie se pak stává opojení z nově nabyté svobody, stíny válečných let i rozpolcenost mladého intelektuála v rozjitřené době. Básně lze rovněž chápat jako souvislou skladbu či pásmo, v němž se řetězí představy a vize o budoucím vývoji a v jakémsi přerývaném tempu se vedle sebe střídají stíny a pochybnosti, naděje a radostná očekávání, ale i obavy a úzkosti. "Vždy budou okamžiky štěstí uprostřed beznaděje," tvrdí Škvorecký v jednom verši, ale v dalším skepticky konstatuje, že se člověk bude neustále střetávat "s hrůzou zmatkem a nesmyslností světa".