Nové překlady z Victora Huga

Podle předmluvy uzavřel Jaroslav Vrchlický svou práci na překladech z poezie Victora Huga, obsažených v tomto svazku, v listopadu roku 1900. Ve svém úvodním slově také píše, že přetlumočení těchto básní je "místy těžkou klopotnou prací, ustavičným pilováním a při tom prací naprosto nevděčnou", čímž narážel na malý zájem čtenářů o předcházející díly. Zároveň však jedním dechem dodává, že géniovi francouzského písemnictví dluží a vděčí za mnoho a proto "tyto překlady jsou jen malou splátkou tohoto dluhu". V době svého vzniku byla tato řada přijata s různou odezvou, bylo však nesporné, což nakonec konstatoval i esejista, frankofil a literární kritik Hanuš Jelínek, že tímto překladatelským činem Jaroslav Vrchlický "stále a stále vrací se k nejvroucnější literární lásce svého mládí, k básníku, s nímž byl opravdu bytostně spřízněn".