Povídky z Moskvy

K napsání a publikaci těchto povídek mě přivedlo jedno smutné zjištění. Denně se ve své pedagogické praxi na Střední škole technické v Opavě setkávám s názory studentů na dobu před rokem 1989, které jsou tvarovány zejména různými mediálními prostředky a v neposlední řadě i jejich rodiči, kteří v této vyhrocené době byli ještě dětmi. Toto zjištění mě vedlo k přesvědčení, že je povinností, nás seniorů, kteří v této době žili a pracovali, uvést na pravou míru obraz této doby, ve které se děly mnohé křivdy, ale také doby, která pro obyčejné, poctivě pracující lidi, přinesla i mnoho pozitivního. Nechci zde vyjmenovávat klady a zápory období před rokem 1989, protože toto není mým záměrem. Chci jen formou tragikomických příběhů nastínit obraz života v bývalém Sovětském svazu, který se velkou měrou podílel i na obrazu života u nás. I když jsem nebyl komunista nebo zapáleným obdivovatelem „velkého bratra“, řídil jsem se vždycky vlastním rozumem a doposud věřím jenom v to, co vidím na vlastní oči a co sám zkusím na vlastní kůži. Změnu po roce 1989 jsem s velkým očekáváním uvítal, ale později jsem zjistil, že jsme opět získanou příležitost promarnili a se špinavou vodou z komunistické vaničky vylili i dítě.