Pulchra

To je situace, do níž nás autor přivádí, ale co ho na vzdálené době zajímá, je morální a duchovní úroveň společnosti. Tu předkládá jako velmi nelichotivé, smutné "dotažení" trendů dosavadního vývoje západní civilizace. Je to utilitární svět bez Boha, morálky, kulturních potřeb i schopností umělecké tvorby. Planeta Pulchra s jejími šťastnými obyvateli je pak kompletně "antipodem" Země, ačkoli je jí tolik podobná, a hrdince, která jediná je ještě schopna uvažovat i v "duchovnějších" dimenzích, postupně dochází, oč se jedná: Není toto místo, na němž Bůh napravil jednu chybu, kterou při stvoření Země udělal? Závěrem jí dojde i to, že Bůh svůj omyl hodlá napravit definitivně... Příběhem z budoucnosti autor sděluje svůj zcela současný smutek ze světa, jaký je právě teď a chce to sdělit co nejrychleji: příběh je jakoby jen nahozen - (smrti jedné z hrdinek autor věnuje dvě stručné věty a zkáze Země dokonce jen jednu), rovněž s reáliemi se autor nezatěžoval - ty jsou zcela současné, i tak jsou už dost nevlídné.