Rattus norvegicus

Ve svém dosud posledním opusu zůstává Jirous věrný tematice i způsobu vyjadřování, jež jsou pro něho v současném tvůrčím období charakteristické. Znovu se zde objevuje forma stručných textů s poněkud zastřeným nebo i skrytým rýmem, která se pokouší zachytit s nelítostným, někdy dokonce až sebezničujícím akcentem autorovy životní postoje a názory. "...mluvím / s lítostí / s žalostí / s beznadějí", prohlašuje Jirous v jedné ze svých básní a zdá se, že tyto přívlastky ovládly velkou část jeho intimní lyriky. Do této sféry autor navíc přidal několik bilančních reflexí. Řada dalších básní v tomto cyklu je opět věnována Jirousovým přátelům (Brikcius, Stankovič, Zbyněk Hejda apod.), v jiných textech zase nalezneme odkazy na klasickou a světovou literaturu a v jednom případě se tu dokonce objeví i písňová parafráze.