Rozhovor o psaní a tištěných knihách se spisovatelkou Veronikou Válkovou
Koncem prázdnin nám ochotně poskytla rozhovor spisovatelka Veronika Válková. Čtenáři ji mohou znát spíše jako Adama Andrese, což je pseudonym, pod kterým vyšel například - dnes už kultovní - fantasy román Wetemaa. Autorka své knihy také sama ilustruje. Mimo jiné napsala učebnice dějepisu a několik metodických příruček. V profesním životě se kromě psaní věnuje učitelskému řemeslu. Vyučuje na pražském šestiletém Gymnáziu Na Pražačce. Veronika Válková je dle svých aktivit velice činorodá žena - ráda cestuje, maluje nebo vyšívá. Procestovala mnoho zemí Evropy, ať už s Pražským studentským orchestrem, ve kterém hrála na kontrabas, nebo následně jako profesionání průvodkyně. Vnímaví čtenáři tak mohou z její literární tvorby cítit životní energii, činorodost i cestovatelské zkušenosti.
1. V kolika letech jste napsala své první dílo, jaký to byl žánr a o čem pojednával?
Myslíte první vydané dílo? Tak to jsem dokončila přesně tři týdny před svými dvacátými narozeninami. Byla to fantasy, Wetemaa, kniha, která získala Zlatého Ikara za nejlepší fantasy roku a jejíž jméno se pak vžilo jako název pro celý cyklus mých fantasy knih. I když použávat název fantasy pro Wetemau je trochu zavádějící, protože ten žánr u nás tehdy neexistoval, já sama jsem neměla tušení ani o něm, ani o tom, jak se mu říká, natožpak abych fantasy četla (nečtu dodnes). Inspirovaly mne islandské ságy a žánr jsem sama označovala jako "pohádku psanou jako historický román".
3. Vzpomenete si ještě, s čím jste se jako začínající autor musela vypořádat?
Nikdy jsem žádnou svou knihu nemusela vydat na vlastní náklady, nakladatelé o ně mají zájem. Wetemaa putovala za Vladem Ríšou, který vydal první tři nebo čtyři knihy, takže v tiráži najdete jak Golem Ríša, tak později, když už Vlado knihy sám nevydával, Mladá Fronta, kde působil jako šéfredaktor Ikarie. Když se Vlado s Mladou Frontou rozloučil, ze solidarity jsem si i já našla nového nakladatele, což nebyl problém, a poslední fantasy tedy vyšla v nakladatelství Straky na vrbě. Co se učebnic týče, nemůžu si vynachválit letitou výbornou spolupráci s SPN. Moje knihy pro děti zpočátku vydávalo nakladatelství Fragment, ale vzhledem k tomu, že jsme měli velké koncepční neshody, odešla jsem od nich do Grady, kde jsem velice spokojená a připravujeme k vydání už šestou knihu.
Tištěné kniha nezmizí, bude nad e-knihami mít převahu, protože poskytuje jistý požitek navíc - můžete se jí dotýkat, přivonět si k ní, vystavit si ji v knihovně a těšit se pohledem na ní. To s knihou v čtečce uděláte těžko, ve čtečce se kniha redukuje na pouhý obsah čtečky. I s odbornou tištěnou knihou se lépe pracuje, má výhodu toho, že je ve 3D - když si tam uděláte záložky, vidíte je hezky všechny najednou a tak dále. O tištěnou knihu také přijdete pouze v případě požáru či plísní, jinak přečká věky - to se o elektronických médiích říct nedá. Pro budoucí generace bude obrovská část elektronických dat ztracená - vezměte si, že dnes už třeba prakticky nejde přečíst to, co je uloženo na disketách, je to zastaralé médium, a přitom se běžně používalo ještě před pár lety. Knihu vytištěnou před jeden a půl stoletím bez problémů přečte každý. Za sebe mohu říct, že kdyby některá moje kniha měla vyjít pouze v elektronické podobě, měla bych pocit, že vůbec neexistuje. Ovšem na cesty je samozřejmě jednodušší vzít si čtečku "nabitou" stovkami knih, to bez diskuse.
Děkujeme za odpovědi a přejeme mnoho inspirace a fantazie pro psaní dalších knih.