Rozhovor se spisovatelkou Veronikou Černuckou

Rozhovor s Veronikou Černuckou 

Na naše otázky nám tentokrát poskytla odpovědi spisovatelka Veronika Černucká. Její detektivky vychází v tzv. Zelené edici: Původní česká detektivka v brněnském nakladatelství MOBA. Hlavní hrdinkou je Tara, která jako soukromá detektivka vyšetřuje vraždy, k nimž došlo na území ČR. 

1. Kdy jste se rozhodla, že z Vás bude spisovatelka? 

V jedenácti letech jsem si přečetla detektivku „Vždyť je to hračka“ od Agathy Christie. Poté jsem zhltla všechny knihy od Královny detektivek a přála si, abych dokázala napsat něco podobného. Lákaly mě zamotané zápletky a strašidelná atmosféra. V osmnácti letech jsem začala přispívat do místních novin a rozhodla se studovat bohemistiku. Hodně jsem četla, pracovala jako novinářka a plánovala si budoucí knížky. 

2. Kdy vyšla Vaše první kniha? 

V roce 2011 v Mobě vyšla knížka detektivních povídek „Noc, kdy jsem měla zemřít.“ O několik let později jsem vymyslela hlavní hrdinku Taru. To je poněkud arogantní soukromá vyšetřovatelka, která vystupuje v detektivních románech z českého prostředí. Mé knihy stále vydává brněnské nakladatelství Moba. Poslední román s Tarou se jmenuje „Dům na konci cesty“, příští rok vyjde kniha „Tři kroky od pekla“. K té nyní vzniká obálka, hotový text je v redakci. První knihu jsem psala přibližně rok. Nyní mám zvládnuté řemeslo, ale protože mám dvě malé děti, usoudila jsem, že více než jednu knížku ročně stejně nenapíšu. 

3. Kde hledáte inspiraci? Jsou Vaše příběhy založené na realitě? 

Detektivky jsou pohádky pro dospělé a ty moje jsou vymyšlené od A do Z. Někdy se inspiruji skutečnými místy, ale nenajdete v nich existující osoby. Miluji zamotané zápletky a luxusní prostředí. Myslím, že nezapřu inspiraci v knihách od Agathy Christie. Nejblíž k realitě má „Poslední modlitba“. Odehrává se ve fiktivním Třenovském klášteře, ale místní v něm poznají náš osecký klášter. 

4. Vzpomenete si ještě, s čím jste se jako začínající autorka musela vypořádat? 

Tohle budou mít asi všichni začínající spisovatelé společné. Pokud nejste profláklá celebrita, nikdo vás nezná a netuší, co od vás může čekat. Nakladatelé jsou opatrní, knihovny váhají, zda si vaši knihu koupit, a nikdo nemá zájem vás zvát na autogramiády nebo autorská čtení. Obecně platí, že začínající autoři se musí hodně ohánět, aby si jich někdo všiml. Představa, že stačí mít knížku v knihkupectví, je bohužel hodně naivní. Knížek je spousta, a i tady panuje tvrdá konkurence. 

5. Láká Vás i jiný žánr, než jsou klasické detektivní hádanky? 

Ráda bych uměla napsat horor, ale protože jsem cynik a ze všeho si dělám legraci, obávám se, že by z toho byla parodie. Lidi zajímá, jestli mě neláká psát detektivky pro děti, ale ne. Ve svých knížkách jsem drsná a nevystačím s jednou nebo dvěma vraždami, tak bych neodhadla, kolik toho děti snesou. Možná by mě lákalo napsat nějaké eseje obecně o psaní nebo o detektivkách, ale na to je času dost. Jsem ráda, že můžu psát detektivky a že mám nápady na další zápletky. Spíš bych potřebovala víc času, abych mohla napsat to, co mám v plánu. Knížky miluji a čtu každý den. 90% mé četby představují detektivky. To je prostě láska a závislost. 

6. Jak Vaše psaní ovlivnila současná pandemie koronaviru? 

Mám štěstí, že už jsem alespoň trochu známá, takže jsem nemusela litovat toho, že nejde uspořádat besedu nebo autorské čtení. Knihovny byly sice zavřené, ale myslím, že lidé tím spíš knihy nakupovali v e-shopech. Myslím si, že pandemie knižnímu trhu prospěla. Lidé měli možnost nakoupit na e-shopech a měli čas na čtení. Mě spíše ovlivnilo to, že jsem byla na rodičovské dovolené a školky a školy byly zavřené. Psala jsem ale stejně jako dřív. Tvrdím, že když chcete psát a myslíte to vážně, tak si čas prostě najdete. Paradoxně času mám méně teď, protože od září učím na základní škole. 

7. Jsou Vaše knihy vydávány i jako e-knihy a audioknihy? 

Moba vydává mé detektivky v zelené edici Původní česká detektivka. Jde o zavedenou edici, kde je stanovené, jak bude vypadat kabátek celé knížky. Romány s Tarou vycházejí jako e-knihy, jako audioknihy ne. Edice Původní česká detektivka je specifická v tom, že ji obecně vyhledávají starší čtenáři. Já jsem velmi aktivní na Facebooku a jsem ráda, že si ke mně našli cestu i nejmladší generace. Právě pro ty jsou určené e-knihy. Naši rodiče nebo prarodiče jsou zvyklí na vytištěné knížky. Proč by ne? Vždyť je to fajn. 

8. S tím souvisí další otázka. Bojíte se, že vytištěné knihy nemají budoucnost? 

Ani náhodou. Knížka je prostě knížka. Má své kouzlo, čtenáři k ní čichají, chtějí si ji osahat, listují v ní a teprve potom se pustí do čtení. Tenhle zážitek nenahradíte shlukem písmenek ve čtečce. Ačkoliv používám moderní technologie, nepřečetla jsem ani jednu e-knihu. Jsem věrná voňavému papíru. 

9. Které knihy nebo autory byste nám doporučila? 

Přiznám se, že jsem nenarazila na autora, jehož tvorba by se zlepšovala. Naopak. Někdo má perfektní nápad, dokáže skvěle psát, jenomže pak po něm chce nakladatel rychle další knížky, a on poleví v kvalitě. Autorům detektivek dojdou nápady anebo je znát, že píšou ze setrvačnosti. V jejich knihách chybí člověčina a láska k psaní. Existuje spousta skvělých knížek, ale člověk musí hledat. Mě v poslední době hodně baví psychologické thrillery s takzvanou nespolehlivou vypravěčkou. Zárukou skvělého čtenářského zážitku je pro mě Lee Child a jeho bývalý vojenský policista Jack Reacher. To je ale spíš takové chlapské čtení nabušené testosteronem. Pokud neznáte detektivky od Agathy Christie, určitě to napravte. Začněte třeba knihou „Deset malých černoušků“.

Na závěr položíme otázku pro pozorné čtenáře (více o soutěži “Pozorný čtenář” na FB stránce zde)

V jakém autě jezdí Tara?

Tituly autorky najdete ZDE

Děkujeme autorce za odpovědi a přejeme mnoho dalších autorských úspěchů.

Ivana Vostřelová, šéfredaktorka eKnihovna.cz