Rozsypaná slova

Být novinář, spisovatel a Žid v Praze za druhé světové války, neprchnout, nýbrž vytrvat ve své zemi, znamená stavět hrdlo svému katovi na odiv. Kdo je ale katem a kdo obětí? Kdo zabíjí koho a v jakém pořadí? V reálném světě se zdá vše jasné, dějiny nelze přepsat, i když… Spisovatel má tu moc nabídnout čtenáři i jiný pohled.
Pokud Karel Poláček alias Karel Hirsch — hrdina prvního Poláčkova značně autobiografického románu Lehká dívka a reportér — inspiruje spisovatele Martina Daneše, pak si autor vyšlápl na tenký led. Obratně vytváří svůj vlastní styl a prostor, přenáší nás do atmosféry předválečných i válečných let a udržuje jemnou rovnováhu mezi svědectvím a románem.
Čtenář se noří do vnitřního světa hrdiny a čím dál ostřeji vnímá dějinný kontext. Tragédie se hlásí jemným i kousavým humorem, jenž nikdy neupadá do vulgárního blábolu či patosu, Daneš si nehraje na vševědoucího ani nemoralizuje. Život, stejně jako historie, má v knize podobu promyšlených „fejetonů“, jejichž síla se projeví v propojení a celku. A tak i díky působivé formě se tato kniha stává výjimečnou poctou Karlu Poláčkovi a jeho tragickému osudu.
Nabízí se otázka: co když jsou Rozsypaná slova především příběhem o lásce a lidství v celé jeho hrůze i kráse?
Román vychází souběžně také ve francouzské verzi — pod názvem Les Mots brisés v prestižním pařížském nakladatelství La Différence.
Lenka Horňáková-Civade