Ticho plné rolniček

Jaroslav Seifert se i v tomto malém výboru projevuje jako výrazný lyrický básník, který dokázal obohatit svůj verš melodickou zpěvností nebo naopak obdařit ho jedinečně prostou prozodickou formou. Těmito základními způsoby se prosazuje také v textech, v nichž ožívá hřejivá vánoční nálada, portréty zimních měst a vesnic, vzpomínky na dětství, spojené s radostí ze sáňkování i s potěšením sledovat tvary padajících vloček. Seifert uměl popsat teplo domova, doprovázené onou tajemnou prosincovou atmosférou, kdy "stromek je svázán na pavlači" a nejmenší rodinné ratolesti nedočkavě čekají, až ticho prolomí zvuk zvonku. V jeho verších se odrážejí jak biblické příběhy, tak i silné sociální cítění. A jak je pro tohoto básníka charakteristické, i v tomto případě jde o průzračně čistou a podmanivě půvabnou poezii, kde se tentokrát kouzla čarodějných nocí se střídají se zvyky a s tradicemi - "a nad tím vším se tiše rozzáří / veliká hvězda."