Úloža

Verše z tohoto souboru vznikaly v posledním období Jirousova života, kdy často navštěvoval v malé obci Uloža nedaleko Levoče svého přítele, slovenského literáta Erika Jakuba Grocha. Právě tady nacházel Jirous klid, pokoru a čas pro rozjímání, v němž se už pohyboval náznak definitivního odchodu. Obrazy lidských konců se objevují hned v úvodní básni, v níž prohlídka židovského hřbitova evokuje přízrak holocaustu. Autor ale odhaluje i skrytou tvář svého nitra, v němž náhle zaznívá vřelá citová proklamace. Je mu blízká nostalgická vzpomínka na svatojánskou noc, strávenou o samotě kdesi u "splavů berounčích", z paměti se vynořuje francouzský herec Gérard Philip v nezapomenutelném Fanfánovi i portrét zesnulé básnířky Violy Fischerové. Jirous v sobě nosí až bluesový stesk a smutek a najednou si uvědomuje, jak krátká je lidská existence, neboť "život tak rychle ubíhá jak básně / které jsme nezapsali."