Ústní tradice učení kašmírského šivaismu

Text s původním nedvojným učením stezky sebepoznání, které je součástí prvotní nauky – tantry, jak byla odhalena v 9. století v severní Indii (Kašmíru). Původní učení o naší božské podstatě, o Já jako o vědomí a jeho moci, se stručně nazývalo tantra, neboli česky nauka. V doslovném překladu „tan“ = „rozšiřovat/expandovat“ – „tra“ = „to, co osvobozuje“ a současně “technologie/know-how.“ Dalším významem celého slova je „protkanost“, či vzájemná souvislost, což je základní vlastnost formálního sdělení nauky jako celku.

Původní sdělení nauky (tantra/trika) není u nás ani na „západě“ příliš známo, nebo jenom v omezeném pozdějším „mělkém“ podání. Jelikož se setkávám s různými vlastními „domyšleními“ (přitom nauku máme se správným rozlišováním provádět, a nikoliv domýšlet) mezi hledajícími na základě vlastního nepochopení typu, například: že nauka neučí o srdci (byť je pojem a dynamika srdce ústředním bodem učení), nebo že učí nějaké soustředění na Sebe sama jenom v nějaké „mezeře dechu“ bez prvotního soustředění na Sebe sama, což se pak vydává za praxi „kašmírského šivaismu“, budeme postupně zveřejňovat jak původní texty učení, tak ústní tradice mistrů této tradice.

Jde samozřejmě o původní školu átma-vičáry. Původní tantry se o átmavičáře vyjadřují už v úvodních verších, tvoří jejich naprostý základ, a bez poznání sebe sama je kdysi ani žáci nemohli studovat, podobně jako Ramana Maháriši v minulém století. Na jejím základě pak tantra/trika nabízí sadu přístupů a praxí mající jediný cíl: plné odhalení božské podstaty Já a sjednocení s ní v jeho aspektu Sebe si vědomé svobodné moci – síly – vitality – energie (Šakti), což přináší plnou zkušenost nás samých ve svobodě a blaženosti našeho původního domova, kterým je ryzí neomezený „oceán“ svobodného vědomí – blaženosti. Tato nauka je přenesena od siddhů, existujících už v tomto svém pravém domově v Bohu. Chápat nauku nepřesně, nazývanou díky moderním religionistům „kašmírský šivaismus“, jako nauku, kdy bychom se od začátku nezaměřovali na vědomí, kým jsme, a nebo se zaměřovali na Sebe sama jenom v určitých okamžicích, a jindy nikoliv, nebo se dokonce zaměřovali na „dýchací proces“, jsou nepochopení, které se přesto opakovaně objevují.

Vědomí – Bůh je zejména Duchovní Inteligentní Silou věčně se projevující svou vnitřní dynamikou – šakti, která oživuje i nás samé jako součást jediného absolutního vědomí. Právě toto zásadní pochopení je cestou ke skutečnému vysvobození.

Naše duchovní škola svým prvotním zaměřením na átmavičáru je tak s původní naukou tantry v souladu. Liší se pouze ve vedlejším přístupu k pomocným praxím, zejména tzv. „kundaliní józe.“ My vycházíme z pozdější varianty hatha jógy, která se objevila v Indii až někdy v 18. století, zatímco původní nauka tuto praxi podává jinak.

Jako první pojednání tak přinášíme ústní podání původní tradice nauky od Swámího Lakshmanjoo. Tento mistr žil přímo ve Šrínagaru, hlavním městě státu Kašmír, dokonce se sešel s Ramanou Mahárišim, pobýval s ním v Ramanášrámu asi měsíc, společně chodili na procházky a diskutovali o nauce. Jejich dva rozhovory jsou uvedeny i v Rozhovorech s Ramanou Mahárišim (Talks). Nejde samozřejmě o podání celého jeho učení, ale o první zlomek.