Zimohrádek

Touto svou třetí sbírkou, vydanou v polovině šedesátých let minulého století, Wernisch doslova šokoval jak odbornou, tak i čtenářskou veřejnost. Poprvé totiž uplatnil ve svém opusu takové tvůrčí postupy a metody, které pak dále rozvíjel ve své následující tvorbě. Autor zde totiž představil svůj vyhraněný smysl pro využití grotesky a fantazie, který je navíc umocněn bohatou škálou představ i snovými variacemi. Vždyť samotný "zimohrádek" lze považovat za sen, v němž se promítají nejen obrazy z reálného života, ale například i portréty zemí, které ještě nikdo nespatřil. Wernisch se tu naplno projevil jako průkopník jakési bizarní lyriky, v níž dává důraz na opojení širokou obrazností a neskrývá ani živelnou radost z objevování nových, neskutečných světů.