Žluté oči vedou domů

Láska k jednomu muži spoutala Marii v Praze. Během druhé světové války i po ní, v roce 1948, odmítla emigrovat se svým milovaným Jaromírem. Místo společného života si celoživotně dopisovali. Jaromírova žena, Brazilka Luiza, se po smrti svého muže odhodlá navštívit Prahu, aby pohlédla své sokyni do očí. Obě ženy, jedna kolem osmdesátky, druhá na prahu sedmdesátky, spolu tráví mnoho času vzpomínáním, vysvětlováním, vyprávěním. Tlumočnice jim dělají dvě dívky, dcery emigrantů. Marta, mladá dívka, jejíž matka je nespokojená stárnoucí žena, která myslí na Prahu jen s trpkostí a pocit ublíženosti je v ní příliš výrazný, a Lena, která je naopak žena činu, v Brazílii zachraňující farmu po dědečkovi.