Ztraceni na Everestu

Když v roce 1975 velká britská expedice dosáhla expedičním stylem s použitím kyslíkových bomb, velkého množství materiálu a s pomocí šerpů v těžké jihozápadní stěně vrcholu Mount Everestu, její vedoucí Chris Bonington prohlásil: „Vylézt tuto cestu alpským stylem je nereálné!“ A výzva byla na světě.

Psal se 17. říjen 1988. Čtveřice špičkových slovenských horolezců Dušan Becík, Peter Božík, Jaroslav Jaško a Jozef Just přelezla jihozápadní stěnu Mount Everestu až na Jižní vrchol alpským stylem. Just potom sám vystoupil i na hlavní vrchol. Světový výkon z kategorie přelomových! Při sestupu však všichni zůstali nezvěstní…

Autor Milan Vranka se s odstupem více než dvaceti let od tragédie ponořil do starých novinových článků, dopisů z expedice, expedičních deníků a přepisů vysílačkové komunikace a převyprávěl celý dramatický příběh. Příběh o jednom obrovském himalájském snu a ještě větší tragédii. Kde jsou jejich hroby, už se asi nikdy nedozvíme. To však neznamená, že na ně lidé zapomněli. Kniha Ztraceni na Everestu je jednou ze vzpomínek. Zachycuje je na jejich poslední akci takové, jací opravdu byli. Autor v závěru knihy představuje každého ze čtveřice horolezců i očima jejich rodinných příslušníků, přátel a spolulezců.

***

Milan Vranka je novinář, spisovatel, autor nebo spoluautor třiceti knih. Krom jiného se editorsky a spoluautorsky podílel na čtrnácti ročenkách z knižní řady Kronika športu, je spoluautorem hokejových titulů Útek do špičky a Sme majstri světa. Byl editorem olympijské publikace XXII. zimné olympijské hry Soči 2014 a je autorem i řady knih s horolezeckou tematikou – Zabudni na Everest (s Jarýkem Stejskalem, 1989), Od Gašerbrumu po Everest (1996), Za výzvou velehor (česky 1997), Horolezectvo 96 (1996), Horolezectvo 97 (1997), Horolezectvo na prelome tisícročí (2001), Slovenské himalájske dobrodružstvo (2007), Nezvestní z Everestu (2011), Koniec Pavúkov v Tatrách (2012) a Poprava pod Nanga Parbatom (2015). Za titul Nezvestní z Everestu byl oceněn prémií slovenského Literárného fondu za rok 2011.